Ahojky, jak jsem slibovala v minulém článku, tak to také plním 🙂
Povím vám úplně vše ohledně o svém výcviku, rozepsala jsem se.
Jaké byly první jízdy? Jak vypadají testy? Jak se na ně připravit?
Takže… můžeme jít na to!
Předem raději píšu, že tohle není reklama. Výcvik jsme si platili sami 🙂 Napsala jsem sem svoje vlastní zkušenosti.
Jak jsem se vlastně dostala k autoškole?
Ještě minulý rok jsem hrdě prohlašovala, že řidičák nepotřebuju. Vždyť všude dojedu MHD, anebo tam dojdu pěšky. Navíc auto je mega drahý a tak trochu neekologický…
Tento postoj se mi postupem času měnit. Zjišťovala jsem, že když se mi prodlouží trénink, tak mi cesta domů MHD trvá ne 40 minut, ale skoro 2 hodiny. Navíc je pak tma a je to nebezpečné. Cesta městem v noci je zkouška odvahy a div ne samotného přežití.
K Vánocům jsme spolu s bráchou dostali poukazy na řidičáky. Byli jsme z toho nadšení 🙂 Ani jeden z nás to nečekal. Mám opravdu boží rodiče, tohle byl velký zásah do peněz, přeci jen to je docela dost drahé.
Moje autoškola
Určitě je dobré zmínit, kam jsem vlastně chodila. Bylo to blízko od mojí bývalé střední školy, ani ne necelý 100 metrů.
Kdybych šla znovu žádat o řidičák, vybrala bych si ji znovu? Určitě ano, a to na 100 %. Můj učitel byl fakt skvělý, byl to jeden ze synů pana Havlíka. Ten můj se jmenoval Honza. Při jízdách panovala přátelská atmosféra, občas jsme si povídali o všem možném.
Aktuálně stojí výcvik 18 900,- Kč.
Webové stránky, kde jsem si zjišťovala vše potřebné.
Před nástupem do autoškoly
Vyplnila jsem si Žádost o přijetí do kurzu a vytiskla Formulář pro lékaře. Hned 2. ledna jsem si jela za svou doktorkou pro potvrzení, že jsem zdravotně způsobilá řídit. Stálo mě to 500,- Kč. Brácha to měl zadarmo, což mi přišlo komické, že já jsem platila tolik. Každý doktor to má jinak cenově nastavené.
Teorie
Honza H. nám dal vybrat, v který den a v kolik chceme výuku teorie. Odhlasovali jsme si středu od 17 hodin. Tohle bylo skvělé, že nám vyšel vstříc.
Já jsem na teorie chodila od 18. ledna každou středu až do 10. června. Nevynechala jsem ani jednu hodinu, fakt jsem poctivě chodila úplně na každou. Bylo vtipné, jak počet lidí postupně ubýval. Na konci nás chodilo z původních asi 35 jenom 8, byla z nás parta „poctivců“ 🙂
Výuka probíhala přímo v autoškole, mají tam klasickou místnost s lavicemi, připomíná to větší posluchárnu ve škole. Učitel si vždycky otevřel prezentaci a podle ní nám přednášel. Je stanovený plán výuky, kdy musíme probrat všechna témata, od značek až po křižovatky.
Také často odbočil a vyprávěl nám příhody přímo z provozu. To jsem milovala, z každého příběhu jsem si vzala ponaučení, co rozhodně dělat na silnici nemám. Pokaždé jsme se hodně nasmáli a taky se toho hodně naučili.
Jediná zdravověda byla s doktorkou, která nám povídala o první pomoci. To mi přišlo opravdu přínosné, dozvěděla jsem se, že mám některé informace zastaralé.
Jízdy
První jízdy byly něco, na co nikdy v životě nezapomenu. Učitel si nás rozdělil na skupinky po třech podle toho, jestli jsme někdy zkoušeli řídit. Já jsem v životě za volantem neseděla, tak jsem byla ve skupince zatím nezkušených. Tohle byl chytrý tah, všichni jsme na tom byli úplně stejně. Pamatuju si to jako včera, byl opravdu sychravý čtvrtek 2. února a já byla zmrzlá až na kost. Seznámení se spojkou bylo taky zajímavý. Při úplně první jízdě jsme si párkrát zaskákali, šlapala jsem moc pomalu na spojku a moc rychle na plyn. Když jsem na to přišla, tak už mi to šlo hezky plynule.
Já vím, že se mi to teď říká snadno, ale buďte před prvními jízdami v klidu. Ti učitelé počítají s tím, že nic neumíte a že se to teprve učíte ♥
První jízda v terénu mě vzal po serpentýnách do vedlejšího města, abych to neměla zase tak složité. To mi šlo hezky, dokonce i čtyři kruhové objezdy jsem zvládla. Jen jsem se jednou při řazení na vyšší kvalt dívala na řadicí páku a ne na cestu, málem jsem to napálila do lampy 😀 Učitel mi sáhl na volant a vrátil mě zpátky do pruhu. Líbilo se mi, když mi sáhl do řízení a zachránil situaci. Ani jeden z nás se samozřejmě nechtěl vybourat.
Jinak jízdy probíhaly následovně: napsala jsem svému učiteli, jestli by měl daný den čas v tolik a tolik hodin. Pokud mi to potvrdil, napsala jsem mu místo, kde mě nabere. Našla jsem si ve městě jedno super místo, kde jsem nasedala nejraději. Bylo to hned vedle mojí bývalé střední školy, kde bylo zásobování a vyšrafovaná žlutá čára. Téměř nikdo tu neparkoval, takže jsme tu mohli stát dlouho.
Během jízdy mi učitel říkal, kam pojedeme a na co si mám dávat pozor. Taky mi několikrát sáhl na volant, aby zabránil vjetí do díry, která nebyla vidět, anebo abychom nenabourali. Tohle se mi líbilo, měla jsem vedle sebe pojistku, že se mi nic nestane.
Zase tu mám jednu příhodu, to bych nebyla já. Jednou při čekání na dalšího žáka jsem se učitele ptala, co mám při nouzovém brzdění zmáčknout, jestli první brzdu, anebo spojku. On mi říkal, že to mám udělat současně, abych pak nezmatkovala, kdy tam mám dát tu spojku. To jsem si zapamatovala a pak jsme pokračovali v jízdě. Další den jsem jela městem, kde ve vedlejším protijedoucím pruhu byla kolona kvůli semaforu. Jela jsem fakt krokem, když vtom mi na přechodu skočila do cesty jedna paní. Okamžitě jsem sešlápla spojku a i brzdu. Můj učitel byl v tomhle o hodně pomalejší, všiml si jí později než já. Paní se nás hrozně lekla, my byli taky zaskočení. Učitel ocenil mojí pohotovou reakci, zařadila jsem si jedničku a pomalu se rozjela. Oddychla jsem si, že se nikomu nic nestalo.
Co u svého učitele fakt obdivuju? Je to jeho naprosto nadpřirozená trpělivost. Myslela jsem, že já mám svatou trpělivost, ale můj učitel mě naprosto překonal. Nikdy na mě nezvýšil hlas (protože asi věděl, kdyby to udělal, tak se tam rozbrečím :-D) a taky na mě nebyl nepříjemný. Jen jedinkrát jsem ho slyšela fakt nadávat, a to tehdy, když nám vjeli kluci na elektrických koloběžkách do cesty. Jeli po přechodu pro chodce a neměli tam co dělat. Tenkrát mi to zadupl, začal troubit a nadávat. Měli z nich samozřejmě slézt a přes přechod je převézt. Pak pokračovat po silnici a ne po chodníku. Jinak vše bylo v klidu, jízdy jsem brala jako takové odpočinutí od školy. Projela jsem se rodným městem a vyčistila si komplet hlavu od všech starostí.
Materiály k učení se teorie
Stránka www.naucseridit.cz
Přímo podle ní jel můj učitel. Vlevo je nabídka, které téma daný článek probírá. Ráda jsem se na ni dívala i z domova, když jsem si některé téma chtěla projít znovu.
Zkouškové otázky přímo od Ministerstva dopravy https://etesty2.mdcr.cz/Test/TestPractise/15
Pokud kliknete na odkaz a zmáčknete tlačítko Seřadit otázky podle kódu, budete mít všechny aktuální otázky komplet na jednom místě. Nemůže se vám tedy stát, že byste nějakou vůbec neviděli. Seznam je okamžitě aktualizovaný, všechny nové otázky jsou tam zařazené.
Aplikace Autoškola 2023+
Je zadarmo, anebo si lze koupit premium jednorázově za 80,- Kč. Budete to mít bez reklam a ještě tím podpoříte samotného tvůrce.
Aplikace je vážně skvělá. Pokud přibydou nové otázky, okamžitě tam jsou. Navíc k některým diskutabilním otázkám dává i text, kde danou situaci vysvětluje mnohem podrobněji. Jednotlivá témata jsem si projížděla v tramvaji, a to od března. Intenzivně jsem se začala učit v červnu.
Učitel mi říkal, že k testům z teorie můžu jít teprve tehdy, jakmile budu mít všechna kolečka zelená. A také pokud udělám tři testy po sobě na minimální počet bodů (43). To jsem také splnila:
Je to skvělý pocit, když máte z testu 100 % ♥
Testy z teorie
Víte taky, co bylo opravdu skvělý? Asi čtyři dny před mým datem zkoušky Ministerstvo dopravy přidalo snad 40 nových otázek 😀 Naštěstí vůbec nebyly těžký, ale předtím mě to fakt zaskočilo.
Začátek byl v 8.30, měla jsem na magistrátu být už v 8.00. Zaplatila jsem poplatek 700,- Kč a šla hledat učebnu, kde budou testy. Učitel mi to naštěstí večer předem všechno napsal do smsky, takže jsem věděla co a jak.
Nejdřív byla povinná administrace, kde jsme se podepisovali. Pak jsme si vyzkoušeli zkušební test a nakonec se šlo k ostrému testu.
Bylo nás tam jen pět, z čehož jeden kluk byl přímo ode mě ze třídy na teorii. Aspoň někoho jsem znala, to mě uklidnilo.
A výsledek? Mám to na první pokus! Získala jsem 44 bodů, přičemž minimum bylo 43 k prospění. Měla jsem tam totálně zbytečné chyby, za to jsem na sebe byla fakt naštvaná. Jsem ale nadšená, že to mám na první pokus, je to první díl úspěchu. První krůček k řidičáku a vlastnímu autíčku.
Takhle vypadá formulář s výsledkem, dali nám ho na památku:
Růžově jsem zamalovala citlivé údaje
Závěrečná jízda
Úplně poslední jízda s komisařem mě čeká tohle úterý 25. června, tak jsem na to sama zvědavá. Dám vám hned vědět a popíšu vám, jak mi to celé šlo, anebo nešlo.
