Můj blog

Můj blog

Móda, krása a můj životní styl

Než jsem tě poznala – knížka

Ahojky, dneska jsem si po delší době připravila recenzi.

Je to o jedné knížce, na kterou jsem měla zálusk už dlouho.

Měla jsem ji přečtenou docela rychle, až takhle byla dobrá 🙂

Hlavní postavy jsem si zamilovala hned.

Takže… můžeme jít na to!

 

 

 

Hodnocení knížky (podle mě):

♥ ♥ ♥ ♥ ♥ Jednu hvězdičku jsem strhla, protože knížka je trošku depresivní, ale jinak se mi moc líbila.

Obsah knížky:

Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud.
Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivního Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise…
Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.

 

Moje recenze

Na knížku jsem narazila v jednom z mých oblíbených knihkupectví.

Prohlížela jsem si hřbety knížek a zaujala mě právě tato s filmovou obálkou, moc se mi líbí.

Do děje nás autorka uvedla hezky plynule, v postavách jsem se vůbec neztrácela.

Bylo mi trochu líto Louisy Clarckové, protože byla vyhozená z její oblíbené práce, která byla v pekařství.

Musela si najít novou, protože její rodiče nepracují a sestra vychovává svého syna.

 

Potom na scénu přichází (spíš tedy příjíždí) Will Traymor na invalidním vozíku.

Měl nehodu na motorce. On sám ji neřídil, jen byl obětí nehody – srazila ho.

Od té doby je na vozíku, všechny svaly má ochrnuté, nic nemůže dělat sám, dokonce ho musí i krmit.

S takovým životem je těžké se smířit a přijmout ho, proto se rozhodl spáchat sebevraždu – chtěl si podřezat žíly na zápěstí.

To se mu sice povedlo, ale naštěstí ho našli včas a díky tomu přežil.

Rodičům slíbil ještě 6 měsíců života, kdy si nic neudělá a ještě popřemýšlí o tom, jestli bude dál žít.

 

Louisa zatím neúspěšně hledá práci, nabízí jí dost zvláštní pozice… potom jí zaujme pečovatelka o jednoho invalidu.

Jde na pohovor a tam jí zaměstnají.

Louisa je štěstím bez sebe do té chvíle, než uvidí Willa. Začne na ni dělat strašné zvuky, což Lou vyděsí.

Postupem času si ti dva k sobě hledají cestu.

Lou se snaží přimět Willa, aby se nevzdával a žil s ní dál. Bere ho na různé výlety, které se skoro vždy podařily.

Přesvědčí ho nakonec? Bude s ní chtít Will žít dál? To už si musíte zjistit sami 🙂

 

Konec knížky jsem trochu obrečela, to je pravda, no… ale takhle jsem to i čekala.

Knížku vřele doporučuji, protože při čtení vás donutí zamyslet se nad věcmi, které nejsou až tak důležité.

 

Ps – prý je i pokračování tohoto dílu. Tady máte seznam, jak to jde postupně – https://www.databazeknih.cz/serie/nez-jsem-te-poznala-5686

 

Cena

256,- Kč

 

Autorka

Jojo Moyes

 

Koupit ji můžete tady ►ZDE

 

Citáty, úryvky a pasáže z knížky

Písničky zmíněné v knížce – Klapálkova písnička (na str. 95)

Knížky zmíněné v knížce – Červená královna; Láska v chladném světě od Nancy Mitfordové

Filmy zmíněné v knížce – Star Wars; Malá mořská víla; Terminátor; Skafandr a motýl; Z okna do dvora; Anglický pacient

Seriály zmíněné v knížce – Simpsonovi

  • Ten den začal jako každý jiný. Nikdo z mých známých nemohl pondělní rána ani cítit, ale mně nevadila. Těšilo mě brzo ráno přijít do Mazané houstičky, roztopit veliký kotel na čaj v koutě, zanést dovnitř ze dvora přepravky s mlékem a chlebem, klábosit s Frankem a připravovat kavárnu na otevření.
  • V životě bych si nepomyslela, že člověku může chybět práce, stejně jako mu chybí amputovaná končetina – je to stálý, reflexivní pocit.
  • ,,Půjčím ti svůj a vyžehlím ti nějakou hezkou halenku, a aspoň pro jednou si prosímtě nemotej tyhle -“ ukázala na mé vlasy, jako obvykle stočené do dvou tmavých uzlů po stranách hlavy – ,,tyhle bobky jak princezna Leia. Zkus vypadat jako normální člověk.“
  • Klapálkova písnička –

Já-lá-lá-lá chci-li-li-li za-la-la-las v Klapálkově ží-lí-lí-lít

ta-la-la-lam je-le-le-le mů-lu-lů-lůj ro-lo-lo-dnej kra-la-laj

A chci-li-li-li si-li-li za-la-las svý-lý-lý bendžo-lo-lo vzít

A hrá-lá-lá-lát, co-lo-lo vši-li-li-li-chni zna-la-laj.

Je-le-le-le-nže mi-li-li bendžo-lo-lo-lo ne-le-le-le-chce hrá-lá-lát

ta-la-la-lak spra-la-la-la-vit jsem ho-lo-lo-lo vzal

A ře-le-le-le-kli, stru-lu-lu-lu-ny jsou-lou-lou-lou jak drá-lá-lát

to-lo-lo-lo by-ly-ly-ly-ste špa-la-la-la-tně hrál.

  • Botky byly smaragdově zelené. Objevila jsem je v jednom dobročinném obchodě. Podle Patrika jsem v nich vypadala jako skřítek transvestita.
  • Zašklebil se. ,,Páni, na holku, která se živila vařením čaje, ho teda děláš fakt strašnej.“

,,To je jenom tím, že jsi zvyklej na ty lesbický čaje,“ odbyla jsem ho. ,,Samej lapsang souchong a bylinky.“

,,Lesbický čaje!“ skoro se zakuckal smíchy. ,,No, rozhodně jsou lepší než tahle leštěnka na nábytek. Kristepane. V tom by snad stála lžička.“

  • Někdy jsem si připadala jako dávný král Knut, který také pronášel marné proslovy tváří v tvář vlně chaosu a plíživé devastace. Ale mám svou práci ráda. Dělám ji, protože věřím v systém a mravní řád. Věřím v dobro a zlo, i když je to dnes velmi nemoderní.
  • Předstoupil dirigent, dvakrát zaklepal taktovkou o pultík a rozhostil se naprostý klid. Úplně jsem to ticho cítila; celý sál byl bdělý a nedočkavý. Pak dirigent mávl taktovkou a najednou nebylo nic než zvuk. Cítila jsem hudbu celým tělem, nejenom v uších: proudila skrze mě, obklopovala mě, rozechvěla mi všechny smysly. V kůži mi mravenčilo a dlaně mi zvlhly. O ničem takovém Will nemluvil. Myslela jsem si, že se budu nudit. Ale bylo to to nejkrásnější, co jsem kdy slyšela.
  • Když Will roztál ve tváři, vypadal jako někdo úplně jiný. Teď se mu na rtech usadil úsměv a kolem očí se mu objevily potěšené vějířky vrásek. ,,Paříž. Sedl bych si na zahrádku v nějaký kavárně v Le Marais, popíjel kafe a zbodnul talíř teplých croissantů s nesoleným máslem a jahodovým džemem.“
  • ,,Všechno chce čas, Wille,“ řekla a letmo ho pohladila po paži. ,,A to je něco, na co si vaše generace hrozně těžko zvyká. Všichni jste vyrostli s představou, že všechno okamžitě půjde tak, jak chcete. Všichni chcete žít takový život, jaký si zvolíte. Zvlášť tak úspěšný mladý muž jako vy. Jenže to chce čas.“

 

A vypadá takhle ↓

 

 

Doufám, že se vám knížka líbí 🙂



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong> 

„Nedostane-li žena koho chce, běda tomu, koho dostane.“ Mark Twain