Ahojky, dneska tu jsem s docela nezvyklým článkem.
Ráda bych vám řekla, co se v mém životě změnilo, co nového jsem objevila a tak.
Však to znáte 🙂
Takže… můžeme jít na to!
Je stejně neuvěřitelné, že od posledního článku uběhlo už půl roku. Popravdě, neměla jsem na nic náladu. Čas bych si našla, ale nemohla jsem podvědomě dělat nic, co se netýká školy. Pokaždé, když jsem začala např. uklízet kuchyň, anebo si číst svoji knížku, tak mi v hlavě furt zněla věta: „Tohle je prokrastinace, měla by ses učit!’’ Stalo se vám to taky někdy?
Od té doby, co jsem vydala poslední článek, se změnila jedna důležitá věc, a to úspěšný konec prvního semestru. Jakmile jsem ho úspěšně dodělala, začala jsem si dávat život zase dohromady. Díky skončení zkouškového mi ze dlaní pomalu mizel ekzém a já se mohla soustředit na psychikou rovnováhu. Také tomu pomohlo, že jsem skončila na škole, ve které jsem neviděla budoucnost a nastoupila na svůj vysněný obor, kde se cítím fantasticky a je v něm potenciál. I když pro mě bylo neuvěřitelně těžké poslat rozhodnutí o ukončení studia, takhle jsem zpětně moc ráda, že jsem to udělala. I to mě hodně posunulo.
Taky jsme si v listopadu strávila nějakou tu hodinku v nemocnici. V noci jsem spala snad jen 2 hodiny, bolest mi to nedovolila. Moji doktoři byli vážně skvělí, diagnostikovali mi něco, co se často zaměňuje za něco jiného. Neohrožuje mě na životě. V nemocnici jsem strávila asi 18 hodin na lavičce u vchodu, kudy vozí případy na ARO. Nechci, aby to vyznělo, že si stěžuju, ale tenhle čas jsem si uměla představit mnohem líp 😀 Taky mi pak bylo zakázáno cokoli jíst a pít, kdyby mě náhodou chtěli operovat. Tomu se tak nakonec nestalo. Jak se říká – konec dobrý, všechno dobré.
Tahle vedlejší chodba byla během dne pořád plná, chodili v ní lidi sem a tam. Bylo zvláštní ji vidět takhle prázdnou.
Asi jsem to tady ještě nenapsala, ale od října roku 2021 jsem začala dělat karate. Stalo se mou nedílnou součástí, proto se i tady na blogu budou objevovat mé tipy a samozřejmě i nějaké ty vtipné příhody z tréninku. To bych nebyla já, že. Našla jsem v něm způsob, jak se vybít a zároveň jak se naladit na pozitivní myšlení. V dalším článku vám řeknu o mém důvodu, proč jsem tehdy v dětství skončila a teď se zase vrátila k tomuhle bojovému umění.
Od začátku tohoto roku jsem se bezhlavě vrhla do zdravého stravování. No dobře, tak zdravějšího… Sladkého se nikdy nevzdám. Pocit, že bych si už nikdy nedala svoji oblíbenou tyčinku, je nepřekonatelný. Do dnešního dne se mi povedlo zhubnout téměř 10 kg, což je prostě neuvěřitelné. Hudbu zdravou cestou a navíc si toho i okolí začíná všímat. Vždycky mě hrozně potěší, když se mě někdo zeptá, co za tím stojí a já se rozpovídám o svém znovu objeveném sportu a taky o procházkách se svojí čivavou. Chtěla bych vážit okolo 65 kg, to je na mou výšku a věk takový ideál.
Mému psychickému zdraví hodně pomáhají i každodenní procházky, kde si vyčistím hlavu a také přemýšlím o všem možném. Hrozně ráda fotím, nejčastěji asi mého psíka. Občas, když mi to trvá dlouho, tak se na mě tak nevraživě podívá, abych už konečně šla dál. Ale když se mi povede zachytit nádherný západ Slunce, tak to stojí za to. No, posuďte sami ↓
Druhé zkouškové se mi pomalu, ale jistě blíží ke svému konci. Zbývají mi ještě 2 ústní zkoušky, 1 zápočet a budu mít skoro hotovo. Na začátku prázdnin ještě budu muset napsat 2 seminární práce, ty jsem si naschvál nechala na později, abych je mohla zpracovat v klidu bez časového presu. Zatím tohle zkouškové hodnotím mnohem líp než to moje první. Člověk už je rozkoukaný a navíc nemáme tolik testů. Pořád mám na hlavě všechny vlasy, zatím mi stresem nevypadaly 😀
Jak se zatím daří vám? Máte taky s nástupem jara lepší náladu?
