Papírová města

Ahojky, dneska bych vám ráda představila 4. knížku od Johna Greena, kterou jsem přečetla.

Opravdu dlouho se na mě dívala z knihovny, proto jsem se rozhodla jí dát šanci.

Hodně se mi líbí její přebal, je udělaný moc hezky.

Bylo to dobré, nebo dokonce ještě lepší než Hvězdy? 🙂

Takže… můžeme jít na to!

Hodnocení knížky (podle mě):

♥ ♥ ♥ ♥ ♥ Jednu hvězdičku jsem strhla za ten pomalý rozjezd, ale jinak se mi moc líbila.

Obsah knížky:

Moje recenze

Tohle je čtvrtá knížka od mého oblíbeného autora.

Začala jsem ji číst na Den nepřečtených knih, byl to den, kdy se měly dostat na scénu ty knížky, které mám už strašně dlouho v knihovně a které jsem nepřečetla. Rozhodla jsem se dát šanci téhle té krasavici, protože jsem si chtěla přečíst něco trochu odlišného od romantiky. Ona je tak trochu detektivní – Margo se hledá skoro po celou dobu knížky.

Ze začátku mě knížka nejdříve nebavila, ale pak jsem si hlavní hrdiny zamilovala. Quetin je opravdu originální postava, stejně jako ostatní postavy napsané od Greena. Má na to fakt dar, protože každá je něčím zvláštní a roztomilá.

Jak už jsem psala, tak mi to připadalo tak trochu jako detektivka. Jednou jsem si chtěla před spaním číst, ale zrovna jsem četla část, která byla fakt napínavá 😀 prostě zákon schválnosti…

Líbilo se mi, že Q. čte z knížky s poezií – Stébla trávy. Vážně uvažuju, že si ji koupím, protože se mi strašně líbí básničky z ní (teď jsem se po ní dívala a našla jsem ji za docela přijatelnou cenu – ZDE, stojí 69,- Kč).

Ti z vás, kdo máte rádi Greena, si tuhle knížku zamilujete.

Ps – fotka je moje, jak se vám líbí? 🙂

Cena

284,- Kč

Autor

John Green

Koupit ji můžete tady ►ZDE◄

Citáty, úryvky a pasáže z knížky

Písničky zmíněné v knížce – Game Shows Touch Our Lives; Už dávno nejsem dítě; Mermaid Avenue; Neteř Walta Whitmana; Ty jsi mé slunce; Blister in the Sun

Knížky zmíněné v knížce – Dýňová lucerna; Velký Gatsby; Jana Eyrová; Shakespeare; Stébla trávy; Bílá velryba; Hovory o ústavě; Putování Amerikou: Váš průvodce na cestách; Základní průvodce Nepálem; Kanadské pozoruhodnosti; Autem Amerikou; Fodorův průvodce po Bahamách; Pojeďte do Bhútánu; Pod skleněným zvonem; Jatka č. 5; Básně Emily Dickinsonové

Seriály zmíněné v knížce – M*A*S*H

• Většina mých kamarádů v orchestru hrála a já jsem skoro všechen volný čas, co jsem ve škole měl, trávil v okruhu pěti metrů od zkušebny. Sám jsem ale nehrál, protože mám hudební hluch toho druhu, jaký se obvykle spojuje spíš s hluchotou skutečnou.
• Ples – pomalé tance, rychlé tance, šaty, a už vůbec ne vypůjčený smoking. Půjčit si smoking mi připadalo jako skvělý způsob, jak chytit od předchozího nositele nějakou děsnou nemoc, a rozhodně jsem neměl chuť stát se prvním panicem, co má muňky.
• Každý okamžik života se žije pro budoucnost – člověk jde na střední, aby se dostal na vysokou, aby dostal dobrou práci, aby si mohl koupit pěkný dům, aby si mohly dovolit poslat svoje děti na vysokou.
• Když o lidech říkáš hnusné věci, tak se vyhni těm pravdivým, protože ty pak dost dobře nemůžeš upřímně vzít zpátky. Budiž, je melír. Jsou proužky. A pak jsou pruhy jako od zebry.
• ,,Jak se vede, Q?“ řekl Gus.

Ale celkem to jde, jenom pohazujeme po městě mrtvé ryby, rozbíjíme okna, fotografujeme nahé lidi, potulujeme se po vstupních halách mrakodrapů ve čtvrt na čtyři ráno a tak.

• Když člověk něco udělá, nikdy to není tak příjemný pocit, jak si myslel, že bude.
• Střední škola není ani demokracie, ani diktatura – a na rozdíl od obecného přesvědčení ani anarchie. Střední škola je monarchie, kde se vládne z Boží milosti. A když královna odjede na dovolenou, ledacos se změní. Většinou k horšímu.
• Guetin ,,Já jsem měl rutinu vždycky rád. Nuda mi nejspíš nikdy nepřipadala moc nudná.“
• Ale i tak si ji neumím představit živou. Napadne mě, že ten Whitman mohl být dopis na rozloučenou. Myslím na to, co podtrhla: ,,Umírání je něco jiného, než si kdo myslil, a něco blaženějšího.“ – ,,Odkazuji sám sebe blátu, abych rostl z milované trávy, až mě zas budeš potřebovat, hledej mě pod svými podešvemi.“
• Chlapče, smůla je v tom, že je plnoletá a může si dělat, co chce, víš? Já ti něco poradím: Počkej, až se vrátí. Jednou prostě musíš přestat hledět k nebi, nebo se nakonec ohlédneš a zjistíš, že i ty jsi někam odletěl.
• Chtěl jsem přestat čůrat, ale samozřejmě to nešlo. Čůrání se podobá dobré knížce v tom ohledu, že jak člověk jednou začne, už je hodně, hodně těžké skončit.
• Pro všechny je hrozně těžké ukázat někomu, jak vypadá, a pro každého je hrozně těžké někomu ukázat, co cítí.
• Pokud já vím, existují dvě základní pravidla: za 1. Do ničeho nekousej bez dovolení a za 2. Lidský jazyk je jako wasabi: je velice pronikavý a má se užívat střídmě.
• Je hrozně těžké odejít – dokud neodejdete. A pak je to ta nejsnadnější věc na světě.
• Odešla jsem jediným způsobem, jakým se odejít dá. Odtrhneš život najednou – jako náplast.
• A jak to mám od sebe oddělit? Lidi jsou místo a místo je lidi.
• A pak jsi mě překvapil. Celé ty roky jsi pro mě byl papírový kluk – dvojrozměrný jako postava v knížce a dva různé, ale pořád ploché rozměry člověka.
• Papírovou holku lidi milují. Vždycky to tak bylo. A nejhorší na tom je, že já jsem ji taky měla ráda. Pěstovala jsem si ji, víš?
• ,,Nemáš strach z toho, že to, já nevím, že to bude navždycky?“

,,Navždycky se skládá z mnoha teď,“ řekne. Na tohle nemám co odpovědět; přebírám si to v hlavě, když Margo dodá: ,,Emily Dickinsonová. Říkala jsem ti, že hodně čtu.“

• Nic nikdy nedopadne tak, jak si to člověk představuje.

Doufám, že se vám knížka líbí 🙂