Můj blog

Můj blog

Knížky, karate a můj život

Princ na bílém koni vol. 2

Ahojky, dneska jsem tu s pokračováním svého příběhu.

Jak to všechno pokračuje?

Rozepsala jsem se také o tom, jaké mám další plány.

Takže… můžeme jít na to!

 

 

K tomuto článku jsem také vybrala písničku, můžete si ji pustit jako kulisu ke čtení:

(Normálně Biebera neposlouchám, ale tahle se mi extrémně líbí. Taky se hodí ke článku ♥)

 

V minulém článku (►ZDE◄) jsem psala o tom, že mám plán dát svému trenérovi bonboniéru jako poděkování za všechno. Jak mi původní plán dopadl?

 

Nepodcenit přípravy

V obchodě jsem strávila strašně dlouhou dobu v sekci u bonboniér. Chtěla jsem vybrat nějakou, která by až moc okatě nevypadala jako k Valentýnu (takže padly všechny ve tvaru srdce). Nakonec mě zaujala Merci, vzala jsem tu největší, co se vyrábí.

Doma jsem si sedla k počítači a začala jsem ve Wordu sepisovat text, který jsem se chystala dát na dopis. Zabralo mi to docela dlouho, představa v hlavě vždycky vypadá mnohem jednodušeji než realita. Nakonec jsem byla fakt s finální verzí spokojená. Na poslední řádek k podpisu jsem napsala: Merci za to, že jsi.

 

Plán na poslední trénink

Vzala jsem si všechny bonboniéry, co jsem chtěla dát hned třem trenérům. Mezi nimi byl samozřejmě i můj princ. Byla jsem nervózní, nerada takhle osobně někomu děkuju. Jsem cíťa, a tak mě to pokaždé dojme 😀

A co na to můj princ? Na trénink jsem šla fakt připravená, že mu ji dám. Představovala jsem si, jak bych mu potřásla rukou a pak mu dala do ruky dárkovou tašku. Bohužel, moje plány zhatilo něco jiného. On na poslední trénink vůbec nepřišel. Vyhlížela jsem ho při čekání na trenérku, ale on nikde. Alespoň jí jsem bonboniéru dala, byla z ní fakt nadšená. Na dalším tréninku mi hrozně děkovala za dopis, strašně se jí líbil.

Pokud mě aspoň trošku znáte, tak víte, že já se nikdy nevzdávám. Ten večer, kdy byl oficiálně poslední trénink, jsem byla zklamaná. Pořád jsem si přehrávala v hlavě, jak by to celé proběhlo. Pak jsem dostala naprosto boží nápad. Otevřela jsem si sociální sítě, kde jsme si nedávno psali. Napsala jsem mu přesně to samé, co jsem dala do dopisu. Trochu jsem to opravila a nedala jsem tam tu větu výše, protože by to bylo vytržené z kontextu. Odpověděl mi následující den brzo ráno. Poděkoval mi nazpátek, popřáli jsme si hezké léto. Odpověď jsem mu označila ♥, že by mu došly moje záměry? Budu jen doufat 🙂

 

Plány do budoucna

Jak vždycky všechny holky říkají: „Jsem silná emancipovaná žena.“ Jak to tak vypadá, tady asi nechám další kroky na něm. Snad nebudu muset čekat 100 let 😀 Líbí se mi to naše pošťuchování a hrozně nerada bych to všechno zkazila. I kdyby to nevyšlo, tak bych měla skvělého parťáka, se kterým se hodně nasměju.

A co ta bonboniéra? Chtěla jsem mu ji dát ještě před prázdninami jako poděkování za uplynulý rok. Možná mu ji dám v září, ale to pak ztrácí smysl. No, ještě uvidím.

Kdo se nikdy nevzdává, pokaždé zvítězí. A to si pamatujte ♥

 

 

Doufám, že se jednou odhodlám k předání 🙂



Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>