Ahojky, dneska bych vám chtěla říct něco o mém ,,super dnu“.
Každý si pod tím názvem představí něco jiného, ukážu vám ho v mém podání.
Takže… můžeme jít na to!
Když se řekne den blbec, tak si někdo představí to, že zaspíte, ujede vám autobus a přijedete tím pádem pozdě do školy. V mém podání to vypadá trošku jinak, tady jsem vám ho sepsala:
Moje příhoda
Ve čtvrtek ráno (22. 6.) jsem si vzala do školy vše potřebné, šla jsem na tramvaj a potom do školy. Tam to probíhalo všechno dobře, tělocvik jsem přežila a už mi zbývala jenom angličtina a občanka. Já angličtinu moc nemusím, ale tentokrát jsem se na ni i docela těšila. Ale když zazvonilo na poslední hodinu (občanka), tak tam najednou přišla učitelka a řekla nám, ať si zabalíme všechny věci a podepíšeme papír, že můžeme jít natáčet klip pro vedlejší vejšku – má totiž výročí 🙂 Tak jsem si řekla, že to bude určitě super zkušenost a že se pobavíme. Já osobně jsem nikdy takhle nenatáčela a moc se mi to líbilo, ale to nebudu předbíhat…
Takže jsme si vzali ty věci, podepsali papír a šlo se. Když jsme byli na místě, tak nás tam přivítala partička vysokoškoláků. Usmívali se na nás a pomohli nám seznámit se s plánem, jak se bude natáčet. Když jsme to všechno pochopili, tak nám rozdali takové velké papírové desky. Někteří měli bílo-bílé (kterou jsem naštěstí měla já), potom bílo-zelené (které byly klíčové). Museli jsme stát na svých číslech, které byly napsaný na zemi křídou. Potom vzlétl dron a ten to měl natáčet. My jsme měli dělat s těmi deskami toto – zvednout nad hlavu, otočit desku, dát ji dolů a zamávat na drona. Tohle jsme sjeli asi milionkrát, ale někteří potřebovali jít domů hned, když nám skončila hodina. Drželi nás tam asi o 20 minut dýl a ve městě mě měl vyzvednout táta… abych ho stihla, tak jsem logicky potřebovala jít brzo, abych stihla autobus.
Když jsme už konečně skončili, tak jsme odevzdali ty desky, poděkovali nám a já jsem si utíkala vzít věci – tašku a igelitku, které jsem měla na takové kamenné zídce. Taky jsem si chtěla rychle vyndat z tašky mobil, abych mohla zavolat tátovi, že už jdu. Ale když jsem ho vytáhla, tak jsem tu tašku měla pořád položenou na té zídce, mobil se mi vysmeknul z ruky a padal (bylo divný, že jsem to viděla zpomaleně…) a jak mám opravdu rychlé reflexy, tak jsem ho chtěla rychle chytit, aby mi nespadl na zem a neponičil se. Ale bohužel jsem ho nechytla hned, ale trochu později a narazila ho rukou na tu kamennou zídku. Uslyšela jsem ten zvuk, jako když se rozbije sklo. No a co se mi samozřejmě nestalo? Otočila jsem displej směrem ke mně, abych si prohlídla škody a bohužel ho měl prasklej. Naštěstí ne moc, ale měl tam díru a ,,pavouka“. Fungoval mi a já jsem volala tátovi, že už jdu. Potom jsem mu tuhle příhodu převyprávěla a ukázala jsem mu chudinku, jak je rozbitej (myslím ten mobil 🙂 ). Tak mi řekl, že se půjdeme zeptat, kolik by stála popř. oprava toho displeje.
Výsledek? Klip se musí teprve dodělat a určitě bude dokonalej. A co ten mobil? Dobrá otázka! Sklo mi objednali a měla jsem jim ho donést v pátek, vymění mi ho za 2 hoďky. A cena? Stojí 2 400,-Kč, protože u mého mobilu nelze vyměnit jenom to sklo, které prasklo, ale museli vyměnit celý displej.
Tady aspoň vidíte, jak vám vteřina může změnit život. V mém případě – budu muset dát peníze z letní brigády na telefon. Po škole jsem si pro něj jela, dali mi ho už opravenej a vypadal dobře. Ale nejvíc mě naštvalo to, že když jsem přišla domů, tak mi dal táta tvrzené sklo na můj mobil. Kdyby mi ho dal o den dřív, tak by ten displej mohl přežít 😀 Vzala jsem to s humorem, no tak prostě zaplatím ty peníze a život jde dál, no ne? Nic strašnýho se mi nestalo… ale už na něj budu opatrnější.
Jo, já vím… fotku se mi nepodařilo vyfotit lepší.
Snažila jsem se, aby bylo vidět to prasknutí.
