Ahojky, dneska jsem se rozhodla vám představit novou Instagramovou hvězdu.
Proč tenhle název? Protože má užasnou obálku a taky obsah.
Tuhle knížku jsem na Instagramu vyhrála a jsem za to strašně ráda 🙂
Takže… můžeme jít na to!
Hodnocení knížky (podle mě):
♥ ♥ ♥ ♥ ♥ Knížce nic vytknout nemůžu. Jen mě překvapil ten originální (trochu i morbidní) nápad.
Obsah knížky:
Představte si, že žijete v zemi, kde každá přelomová událost, každé důležité rozhodnutí, všechno, co pro vás má nějaký význam, skončí na vašem těle jako tetování. Po smrti pak z potetované kůže vytvoří knihu, která bude vašim potomkům sloužit jako vzpomínka na vás a vám jako záruka věčného života. V takovém světě žije Leora. Když její otec zemře, Leora by dala cokoli, jen aby mohl v paměti ostatních žít navždy. Ví totiž, že její otec si zasloužil, aby jeho kniha kůže se záznamem celého jeho dobrého života přetrvala navěky. Když však zjistí, že z knihy jejího otce někdo kus vyřízl a knihu upravil, musí se pustit do pátrání, které ji přiměje zamyslet se nad tím, zda svého otce vůbec znala. A jestli zná samu sebe. A jestli všechno, v co celý život věřila, je vůbec pravda. Tak začíná rozplétání strašného tajemství…
Moje recenze
Na Instagramu jsem zahlédla soutěž o tuto krasavici s lesklou obálkou. Přečetla jsem si anotaci a řekla jsem si, že je to sice trošku morbidní nápad, ale je hlavně originální. Když mi napsali, že jsem vyhrála, byla jsem nadšená. Knížka mi přišla velmi rychle – asi do třech dnů. Málem jsem se do ní pustila už na poště 😀 ale musela jsem to vydržet.
Když jsem ji konečně držela v rukou, tak jsem pochopila, proč všichni chválí její obálku – je lesklá a taky je něco mezi tvrdou a měkkou vazbou. Až knížku přečtete, tak na obálce pochopíte ty obrázky.
Teď se konečně dostávám k samotnému ději – s Leorou jsem se ztotožnila okamžitě. Byla mi ihned sympatická. I ta její praštěná kamarádka Verity byla super.
Leořiny rodiče se mi taky moc líbily do té doby, dokud se Leora nedozvěděla pravdu. Od té doby jsem je moc nemusela, ale stejně jsem si k nim zase cestu našla.
Knížka se mi četla skvěle. Vážně jsem uvažovala o tetování, protože se to v knížce tolikrát omílalo, že bych si ho málem nechala i udělat. (naštěstí ho nemám, možná si nechám udělat jen dočasné)
U konce knížky jsem měla vážně otevřenou pusu a říkala jsem si – panebože! Okamžitě potřebuju další díl! 🙂 ten bohužel vyjde až někdy ke konci tohoto roku…
Fotka – ta je moje. Nakreslila jsem si na zápěstí tetování, která jsou v knize popisována. Trvalo mi to docela dlouho na to, že jsem fotku měla vyfocenou ani ne za 10 sekund 🙂 ale stálo to za to.
Teď k vysvětlení fotky (tedy spíše toho tetování):
levá ruka – slabá oranžová čára (osoba nedokázala zaplatit dluh), červená čára (zloděj), tlustá černá čára (vrah), jméno po narození a tečky značící věk
pravá ruka – dobrovolná tetování (ty si každý může zvolit sám), já jsem si zvolila měsíc (značí žal)
→ Abyste si o mně nemysleli špatné věci, já žádné dluhy nemám, nic jsem neukradla a taky nejsem vrah 😀 ale ten měsíc je pravdivý (už před dlouhou dobou mi umřel milovaný děda a taky pes tety, kterého jsem měla moc ráda).
Cena
239,- Kč
Autorka
Alice Broadway
Koupit ji můžete tady ►ZDE◄ (od této stránky jsem knížku vyhrála, dodání je rychlé)
Citáty, úryvky a pasáže z knížky
- Leora ,,Nic na mě není tak docela správně. Na to, abych měla pořádné křivky, mám moc malá prsa, a na to, abych byla štíhlá, mám zase určitě moc velký zadek. Na to, abych byla klasicky krásná, mám moc výrazné rysy, ale na to, abych byla nápadně krásná, zase nejsou výrazné dost.Moje vlasy jsou moc rovné na to, aby byly vlnité, ale moc zvlněné na to, aby byly rovné.“
- Leora ,,To je jedna z výhod toho, že mám kamarádku vyšší než já. Kolem pasu si nadvakrát obtočím svůj široký oranžový pásek a vpředu ho zavážu. Ráda se zahaluju. Líbí se mi ten pocit nečitelnosti.“
- Příběhy jsou naše minulost. S její pomocí prožijeme současnost.
- Leora ,,Přála bych si, aby mi bylo devadesát, aspoň bych mohla zůstat doma v teple.“
Verity ,,Tak pojď, babi, z tohohle se nevyvlíkneš.“
- Je to od ní milé. ,,Pamatuju si, co mi tenkrát poradil můj mentor: neříkej, že chceš dělat ,něco, na čem záleží′, a pamatuj si, jak se lidi jmenujou. Když si tohle zapamatuješ, budeš v pohodě.“
- Ale jakmile se jehla namočí do inkoustu a on zapne tetovací strojek, mlčí. Jako by byl sám součástí inkoustu a inkoust zase součástí jeho těla.
- Leora ,,Mám takový pocit, jako bych se měla nějak hájit. Jako když se s někým podělíte o knížku, kterou jste dřív zbožňovali, a ta osoba vám pak řekne, že si myslí, že to bylo směšné.“
- Leora ,,Můj pohled se zastaví na prostých policích s našimi předky. Vykukují na mě barvy z jejich tetování. Už dlouho jsem se na jejich knihy pořádně nedívala. Mysleli byste si, že to děláme pořád, ale je to spíš jako číst oblíbený román – jakmile ho přečtete jednou, znáte děj, ale pořád potřebujete vědět, že je poblíž, kdybyste si ho potřebovali přečíst znovu.“
- Máma mě vychovala k víře v pořádek. K víře, že poslušnost je cestou ke klidnému a šťastnému životu. Když jsem chodila do školy, měla jsem docela ráda pravidla. Díky nim jsem měla pocit, že vím, co dělat, a věděla jsem, kolik to dalo práce, abych byla dobrá a aby mě učitelé chválili. Moje důvěra v systém – v naše tetování a naši věčnost – byla odjakživa skálopevná. Dokud se budu držet pravidel, všechno bude pěkně v pořádku a všichni budou v bezpečí.
- Nemůžu tu zůstat. Snažím se vymyslet, kam jít, ale nenapadá mě nikdo, na koho bych se mohla obrátit. Možná nikoho nepotřebuju. Stejně je nejlepší nikoho nemilovat. Jenom vás pak zradí. Nechci být tou, která někde stojí a vystavuje svoje srdce v otevřených dlaních. Ne. Srdce mají zůstat uvnitř – když je někomu dáte, nemůžete je ochránit.
A vypadá takhle ↓