Ahojky, dneska bych vám ráda představila knížku, kterou napsal bratr Johna Greena.
Ukážu vám příběh, který vás nepustí do té doby, dokud nezjistíte jak skončí.
Zjistíte odpovědi na otázky – Je Carl mimozemšťan a nebo jen nastrčená socha? Kdo je April? Postihne svět zkáza a nebo se všichni spojí a vyřeší daný problém?
Takže… můžeme jít na to!
Hodnocení knížky (podle mě):
♥ ♥ ♥ ♥ ♥ Dlouho jsem o tom přemýšlela, ale i přes pár mínusů si plný počet hvězd zaslouží.
Obsah knížky:
Jsou tři hodiny ráno a třiadvacetiletá April se vrací domů z práce. Po cestě si všímá obří sochy. Vypadá jako tři metry vysoký Transformer, oblečený v samurajském brnění. S kamarádem Andym ho natočí na video, které posléze umístí na YouTube. Tím se jejich dosavadní životy naprosto změní. Video se totiž stane virálním a obletí téměř celý svět. April se rázem ocitá v centru intenzivní mediální pozornosti.
Moje recenze
Od Johna Greena jsem přečetla už čtyři knížky, tudíž znám jeho styl psaní. Když vyšla kniha jeho bratra, myslela jsem si, že to bude ve stejném duchu. To jsem se ale mýlila.
Po dočtení říkám jen „Páni!“ prostě „Páni!“, ale hezky popořadě…
Na knížku jsem narazila v Dobrovským, kde byla za bezkonkurenční cenu. Měsíc čekala v knihovně, než jsem se k ní dostala. Celou první polovinu knížky jsem četla rozkouskovaně, jen tahle část mi zabrala asi půl roku. Dělo se v ní dělo vlastně skoro to samé pořád dokola. Opravdu mě ubíjelo číst to, ale nikdy v knihách nepřeskakuju, tak jsem to přetrpěla. Udělala jsem dobře, protože druhá polovina byla vážně skvělá.
Kniha nabrala spád a já ji odkládala jen tehdy, když jsem musela někam jít. Líbilo se mi, jak autor do příběhu zahrnul různá témata. Objevila se tam bisexualita, na kterou si hodně lidí stěžovalo, že se tam nehodila, ale mně to nevadilo. Potom tam bylo téma, které je aktuální, a to sociální sítě. April byla hodně aktivní na Twitteru a i na YouTube, díky němuž se proslavila po celém světě, když zveřejnila první video o Carlovi. Autor ukazuje, že závislost na sociálních sítích je zlo a že se nám díky nim můžou stát dobré i špatné věci. Vystihuje to přísloví „Je to dobrý sluha, ale zlý pán.“
Sláva, koneckonců, je jen součet všech nedorozumění, která se shromáždí kolem nového jména.
Teď v lednu jsem se k ní vrátila, abych ji konečně dočetla a zjistila, jak to celé dopadne. Svým způsobem jsem to zjistila a i nezjistila. V originále vyšel i druhý díl, ve kterém se toho určitě dozvíme víc a pokud vyjde i u nás, tak si ho určitě přečtu 🙂
S April jsem se ztotožnila, měla hodně stejných názorů jako já:
- Fakt nechápu lidi co mají pořád všude uklizeno. Je mnohem efektivnější udělat občasný úklid, než všechno pořád udržovat v pucu. Plus můj mozek má nepořádek rád. Jako bych svět kolem sebe potřebovala mít rozbordelený, aby moje umění a nápady byly čisté. Jednoduchost v designu, naprostá katastrofa ve všem ostatním. To byl celý můj étos.
- Všimli jste si toho? Jeden můj kamarád mi kdysi řekl, že i kdybyste po sobě text přečetli třeba tisíckrát, když poprvé otevřete finální verzi svojí knížky, hned na první stránce, na kterou se podíváte, najdete překlep. Fuj.
Hrozně ráda bych se podívala na její zfilmovanou podobu, musel by to být vážně skvělej zážitek. Třeba se i jednou dočkáme, knížky Johna Greena jsou z velké části zfilmované. Chtěla bych vidět, jak vypadá Carl a taky podobu hlavních hrdinů ♥
Doufám, že vyjde i pokračování této knížky, protože mě hrozně zajímá, jak to celé bude. (Hned teď jdu napsat do nakladatelství a zeptám se, jestli ji plánují přeložit. Až dostanu odpověď, dám vám ji i sem.)
Cena
199,- Kč
Autor
Hank Green
Koupit ji můžete tady ►ZDE◄
Citáty a pasáže z knížky
- Byl to takový automatický mód: vidíš umění → soudíš umění.
- April, my všichni jsme jenom družice na tvojí oběžné dráze.
- Ne že by to nikdy nebyla zábava. Cupovat obráncovské argumenty na kousíčky a pak si číst vášnivé souhlasné komentáře a poplácávání po mém kyberrameni bylo vzrušující. Je mnohem snažší šlapat po myšlenkách druhých než definovat sama sebe a a snažit se vymyslet tu nejlepší možnou budoucnost.
- Ti nahoře jsou úplně stejně bezradní jako my ostatní. Lidské bytosti strašně špatně snášejí nejistotu, takže když narazíme na něco neznámého, vytváříme si na základě svých představ o světě domněnky.
- Sirény slýcháte pořád, ale vždy se buď přibližujou, nebo vzdalujou – zvuk sílí nebo slábne a s Dopplerovým efektem se zvyšuje a snižuje výška tónu. Sirénu nikdy neslyšíte houkat přímo nad hlavou, pořád stejně intenzivní.
- Bylo to dokonale neskutečné, s takovým tím pocitem „pane bože, ona má tři rozměry a velikost a tvar a já tu osobu, kterou jsem předtím vídala jenom v televizi, vidím na vlastní oči!“, jaký míváte v přítomnosti jakéhokoliv slavného člověka. Je to zvláštní, velice zajímavý a komplexní zážitek.