Můj blog

Můj blog

Móda, krása a můj životní styl

Láska mezi písmenky

Ahojky, dneska bych vám ráda ukázala druhý díl jedné knížky.

Ten první se mi moc líbil, proto jsem po jeho dočtení hned sáhla po pokračování.

U hodně částí jsem se fakt bavila 🙂

Takže… můžeme jít na to!

 

 

 

Hodnocení knížky (podle mě):

♥ ♥ ♥ ♥ ♥ Bylo to výborné pokračování, ale stejně se mi víc líbil první díl ♥

Obsah knížky:

Co by se stalo, kdyby se princ z pohádky ocitl v našem světě a musel třeba chodit do školy? A naopak, co by obyčejný kluk dělal v pohádkovém příběhu? Šestnáctileté Delilah se povedlo nemožné – dokázala vytáhnout okouzlujícího prince ze stránek oblíbené pohádky a vyměnit ho za svého kamaráda Edgara. Setkat se tváří v tvář s Oliverem bylo jako kouzlo, ale co s takovým princem v našem světě? Přece jen tu máme trochu jiná pravidla, a tak se Oliver musí stát obyčejný klukem a začít chodit do školy, i když ani neví, jak se přechází přes ulici. Zato Edgar se musí vypořádat s rolí chrabrého prince, jehož život se při každém čtení opakuje.
Hranice mezi stránkami knihy a skutečností je sice průchozí, ale může najít princ z pohádkového příběhu svůj šťastný konec v našem světě?

 

Moje recenze

Tuhle knížku jsem si šla hned po dočtení prvního dílu koupit.

Ulovila jsem ji dokonce ve slevě 🙂

Ze začátku jsem se začetla docela rychle, ale potom jsem knížku na měsíc odložila, protože nebyla stejně tak dobrá jako její první díl.

Po téhle ,,pauze“ jsem si na ni vzpomněla a přečetla ji opravdu rychle, protože se konečně něco dělo.

V postavách jsem se vyznala dobře, kapitoly byly středně dlouhé a taky se tam střídali vypravěči.

Moc se mi líbila scéna v obchoďáku s princeznou, to jsem se fakt pobavila.

Taky se mi moc líbilo, jak se Oliver musel učit věci v našem světě. Nejvtipnější to bylo podle mě ve škole – nevěděl, jak napsat test (začal do něj kreslit draka 🙂 ).

A ten konec? Překvapil, to jo, ale byl předvídatelný.

 

Cena

313,- Kč

 

Autorky

Jodi Picoult, Samantha Van Leer

 

Koupit ji můžete tady ►ZDE

 

Citáty, úryvky a pasáže z knížky

  • Vzpomeňte si, kdy jste si naposledy koupili nové tričko. Co ho dělalo novým? Škrábala vás cedulka? Vonělo novotou a ne pracím práškem? Nebyli jste zvyklí vídat ho ve skříni, když jste ji otevřeli? Chtěli jste ho nosit častěji než ostatní oblečení, protože bylo jedinečné? Po nějaké době tohle tričko přestane být výjimečné. Po nějaké době se stane jen jedním z mnoha triček, které máte ve skříni. Kdy přestane být nová věc novou? Kdy začne být jen… vaše?
  • Oliver – ,,Po týdnu na střední škole jsem se naučil pět základních věcí?

1/ Nosit si vlastní oběd je mnohem lepší než jíst ty podivné chybné výtvory v jídelně.

2/ Ve studovně se nikdy nikdo neučí.

3/ Ve třídě máme šest kluků, kteří do každé týmové hry dávají všechno, jako kdyby na tom závisel jejich život. Je jedno, jestli se zrovna hraje vybíjená nebo badminton.

4/ Všichni mají telefon, ale nikdo ho nepoužívá k telefonování.

5/ Existuje něco, co se jmenuje Facebook, ale s obličeji a knížkami to nemá nic společného.“

  • Proč zní láska tak krutě? Šíleně se zamilujete. Zasáhne vás Amorův šíp. Riskujete, že vám někdo zlomí srdce. Vždyť to z pohledu druhého zní strašně bolestivě. Že to za to ani nestojí. Přitom nás doprovází každý den a nenasytně chceme víc a víc. Proč? Kdyby nebyla tak záludná, možná bychom po ní tolik netoužili. Možná musí být krutá, aby mohla existovat. Je tolik různých lidí, že dokonalá souhra nemůže vzniknout jen tak. Víte přece, co se říká o zahojené ráně: Co vás nezabije, to vás posílí.
  • Čtenáři, věříš v Osud? Věříš, že pro každého z nás je někde připravený nějaký velkolepý plán? Že naše životy jsou vepsané ve hvězdách? Že naše životy mají předem napsaný scénář? Pokud ano, pak se všichni můžeme považovat za herce… a naše životy za příběhy. Nebo možná věříš v to, že o své budoucnosti nemáme nejmenší tušení. Proplouváme životem od jednoho dobrodružství k druhému. Naše kroky neřídí žádný plán, ale jen pouhá náhoda. Naše životy sice možná působí náhodně a chaoticky – ale třeba to autor našeho příběhu zamýšlel.
  • Smrt je host, kterého jste nezvali: Přichází ve chvíli, kdy ho nejméně čekáte, kdy se vám to nejméně hodí a kdy na něj nejste připraveni. Je to nečekaná rána. Nůž vražený do zad. Stín, který vás pronásleduje. Důvod, proč se neustále ohlížíte za sebe.
  • Co byste dělali, kdybyste měli poslední den na tomhle světě? Strávili byste ho s lidmi, které máte rádi? Cestovali na druhý konec zeměkoule a po všech divech světa? Jedli celý den jenom čokoládu? Omluvili byste se za své chyby? Postavili byste se těm, kterým jste nikdy neměli odvahu čelit? Řekli byste své tajné lásce, že ji milujete? Proč čekáme na poslední chvíli, abychom udělali to, co bychom měli dělat celou dobu?
  • Celý svět je jeviště a do rolí se nevžívají jenom herci. I ve chvílích, kdy nečtete scénář, hrajete nějakou roli. Chování měníte podle toho, s kým zrovna jste. Víte, co vaše kamarády rozesměje, na co budou vaši rodiče pyšní a za co si vás budou učitelé vážit – pro každého z nich máte připravenou jinou roli. Tolik různých rolí… jak můžete vědět, kým doopravdy jste? Musíte mít to štěstí a najít někoho, před kým budete moct být sami sebou. Někoho, kdo vás már rád – ne proto, že jste tím, kým potřebujete, abyste byli, nebo kým chce, abyste byli… ale proto, že jste sami sebou.
  • Naděje vás přiměje podívat se ven z okna, jestli už přestalo pršet. Naděje vás přiměje věřit, že se vám ozve. Naděje vás přiměje koupit si dříny, které vás lehce škrtí. S nadějí si dáváte šupinu pod talíř a oblékáte pyžamo naruby, když přivoláváte sněhovou kalamitu, abyste nemuseli do školy. S nadějí ráno vstáváte a večer chodíte spát. Díky naději věříme, že může být jenom líp. Díky naději žijeme dál.
  • Je rozdíl mezi domem a domovem. Když přijdete do sousedova bytu nebo do předsíně své nejlepší kamarádky, nemáte pocit, že jste doma, nebo ano? Samozřejmě to u nich vypadá jinak. Mají jiný nábytek, zdi mají nesprávné barvy a pobíhají kolem vás domácí mazlíčci, kteří vám nepatří. I kdyby všechny domy vypadaly stejně – byly stejně zařízené – stejně byste při návštěvě neměli pocit, že jste ve svém. Domov nepoznáte podle toho, kde jste, ale s kým.

 

A vypadá takhle ↓

 

 

Doufám, že se vám knížka líbí 🙂



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>