Můj blog

Můj blog

Móda, krása a můj životní styl

Pět kroků od sebe

Ahojky, dneska bych vám chtěla ukázat knížku, která doslova obletěla celý Instagram.

Každá holčina ji četla a vychvalovala si ji spolu se slovy, že nemohla číst přes ten vodopád slz.

Já jsem nebrečela ani jednou, a to jsem vážně hrozný cíťa 😀 ale i tak jsem si to užila.

Takže… můžeme jít na to!

 

 

 

Hodnocení knížky (podle mě):

♥ ♥ ♥ ♥ ♥ Byla to parádní jízda po nemocnicích a po dobrodružstvích spolu s hl. hrdiny. 

Obsah knížky:

Stella Grantová má cystickou fibrózu a její kontakt s okolním světem je minimální. Aby neohrozila své šance na transplantaci, musí se chránit před kýmkoli a čímkoli, co by mohlo být nositelem infekce. Šest stop. To je vzdálenost, kterou musí dodržovat. Šest stop – bez výjimky.
Willa Newmana léčba vůbec nezajímá. Každým dnem mu bu
de osmnáct a pak – sbohem, nemocnice. Vykašle se na léky a konečně si bude užívat života.
Will je přesně tím, od koho by se Stella měla držet dál. Pokud se k němu přiblíží a nakazí se, mohla by přijít o své místo na seznamu čekatelů. Aby se tak nestalo, musí si držet odstup. Čím víc se ale s Willem sbližují, tím víc jim předepsaných šest stop začíná připadat jako trest.
Jaké by to asi bylo, kdyby si pro sebe mohli ukrást trochu té svobody, kterou jim vzala jejich nemoc? Co by se stalo, kdyby zkrátili vzdálenost na pět stop?

 

Moje recenze

Představuji vám příběh, který si získal moje srdce hned od začátku. Při střídání pohledů jsem měla nutkavou potřebu přeskakovat stránky, abych se dozvěděla, jak to dopadne. Autorka čtenářům připravila takový test na trpělivost 😀 Já ji mám sice skvělou, ale tady to bylo o prsa.

Celou dobu jsem přemýšlela o tom, jak si někteří neváží života. Někdo ho bere na lehkou váhu a všechno mu připadá takové samozřejmě, ale během chvilky se může úplně všechno změnit. Včera máte něco a dnes to nemáte. Autorka nám určitě chtěla sdělit to, ať si vážíme života a ať každý den žijeme jako by to byl ten náš úplně poslední. Will to řekl naprosto přesně o Stelle – ,,Každá druhá vzpomínka je vzácnější než ta předchozí.“

Musím dát velké plus za to, že se střídaly pohledy Stelly a taky Willa. Během těchto výměn se i rozvíjely ostatní vztahy, nejen ty hlavní. Vidíme, jak se ostatní vyvíjí a jak se jim daří. Autoři uměli dokonalé přirovnání, které nejen sedělo, ale také mě pobavilo. Jeden příklad za všechny:

Je tak strašně hezký, že mi funkčnost plic okamžitě klesne o dalších deset procent.

A co to bylo před koncem? Stejně jako Stella jsem nemohla dýchat 😀 V jedné scéně se zachovala úplně stejně jako můj brácha, neopatrně a o ničem nepřemýšlela. Naopak já jsem se ocitla v kůži Willa, který se podle mě zachoval naprosto skvěle a který málem přišel o to nejdůležitější, co má.

Kdybych tuhle knížku měla k nějaké přirovnat, tak by to byla jednoznačně Hvězdy nám nepřály od Johna Greena, protože je napsaná ve stejném duchu.

Hrozně jsem se našla v hl. hrdince Stelle – taky si píše to-do listy, má hrozně ráda pořádek a taky je hrozný puntičkář co se týče plánování (ona si plánovala v aplikaci, kterou sama vytvořila, čas braní jednotl. léků). Byla prostě skvělá. Taky se mi líbil její nápad a to ten, že natáčela videa o své cystické fibróze. Předávala tak tolik potřebný optimismus a taky vůli bojovat proti nemoci, na internetu sdílela své tipy a rady. Will se snažil zpříjemnit pobyt Stelle zase jiným způsobem – nakreslil jí obrázek, který byl popsán takhle:

Chlapec, který je hodně podobný Willovi, se na něm snaží pomocí dvou nafouknutých balónků natlačit vzduch do prázdných plic tak horlivě, až mu tvář zrudla námahou.

Oproti tomu mi Will zpočátku přišel jako takovej ,,bad boy“, ale pak se ukázalo, že on jím není. Budete se v jeho očích procházet po nemocnicích v různých světech a taky po střeše nemocnice za pomoci staré bankovky a peněženky, aby vás nechytli. (Tohle měl podle mě vymyšlené naprosto dokonale.)

Pokud chcete na chvilku vypnout a nebo máte prostě chuť ponořit se do skvělého příběhu, tak tahle knížka je ta pravá. Zbaví vás od stresu a přivede dobrou náladu.

Ps – všimli jste si toho dýchátka na fotce? Je tam proto, že má astma a tak mě napadlo tyhle dvě věci na fotku přidat, protože souvisí s tématikou knížky 🙂

Cena

265,- Kč

 

Autoři

Rachael Lippincottová, Mikki Daughtryová, Tobias Laconis

 

Koupit ji můžete tady ►ZDE

 

Citáty a pasáže z knížky

  • Ta fotka mi vždycky připomene, jaký to byl pocit. Pocit, že se svou sestrou vydávám na výpravu – jen my dvě a svět, který před námi leží jako otevřená kniha.
  • Nestává se často, že by do nemocnice přicházely šťastné páry. Když sleduji, jak se drží za ruce a zamilovaně se jeden na druhého dívají, napadne mě, jaké by asi bylo, kdybych měla někoho, kdo by se na mě takhle díval. Lidé se vždycky dívají na mou kanylu, na moje jizvy, na mou žaludeční sondu, ale nikdy ne na .
  • Každé místo je jiné. Každé místo je jedinečné. To jen nemocnice, ze kterých se dívám ven, jsou pořád stejné.
  • ,,Já tě znám, Stello,“ říká Poe. ,,Když někomu uspořádáš vozík s léky, je to pro tebe jako předehra.“
  • Jestli je tohle všechno, co kdy od života dostaneme, tak si to vezmeme.
  • Will: Zůstávám v čekárně sám a zírám na zeď, před očima mi víří Stella a tu a tam si vzpomenu na nějaký obzvlášť výjimečný okamžik, který jsme spolu během několika posledních týdnů prožili.

Chci je všechny nakreslit.

Den našeho setkání, Stella ve svém skafandru, narozeninová večeře. Každá druhá vzpomínka je vzácnější než ta předchozí.

 

 

Doufám, že se vám knížka líbí 🙂



Komentujte

avatar
200
  Subscribe  
Upozornit na