Ahojky, dneska bych vám ráda ukázala jednu naprosto boží knížku.
Dostala jsem ji k Vánocům a hned ji začala číst, prožila se mnou krásné 3 měsíce.
Představím vám příběh Animant a taky pana Reeda, který mě jednoduše okouzlil.
Takže… můžeme jít na to!
Hodnocení knížky (podle mě):
♥ ♥ ♥ ♥ ♥ Tahle knížka se zařadila mezi ty nejlepší, co jsem kdy četla. Už teď patří k těm nejlepším za rok 2020.
Obsah knížky:
Šaty, plesy, plané řeči a na konci toho všeho… ideální manžel. Tak si představuje Animantina matka nejbližší budoucnost své dcery. Jenže Animant je tento svět pozlátka na hony vzdálený. Ona se nejraději pohybuje na mnohem zajímavějším místě – ve světě knih a příběhů. Ačkoliv se s pomocí vtipu a sarkasmu snaží odehnat realitu od sebe co nejdál, stejně ji doběhne. Nabídce pracovat jeden měsíc v univerzitní knihovně se nedá odolat, a tak plna očekávání opouští nudné provinční městečko a odjíždí do Londýna.
V obklopení tolika knihami se jen těžko dokáže soustředit na své pracovní povinnosti. Její už tak rozptýlenou pozornost narušuje i vrchní knihovník – nejprotivnější muž na světě, se kterým není lehké vyjít. Přesto v ní začne probouzet city, které předtím neznala. A ani ta nejučenější kniha jí neporadí, jak se s nimi vypořádat.
Moje recenze
Jakmile tahle knížka vyšla, tak jsem věděla, že se mi bude líbit. Hrozně mě zaujala obálka, která je prostě úžasná. Poprvé jsem se o ní dozvěděla na Instagramu, kde bylo datum jejího vydání. Mamka mě slyšela, jak o ní pořád básním, tak se rozhodla dát mi ji pod stromeček. Během Štědrého dne jsem ji rozečetla, nedalo se odolat pokušení. Málem jsem ji začala číst okamžitě, co jsem ji dostala 🙂
Do příběhu jsem se vžila rychle, autorka nás nejdřív seznámí s Animant, potom s její rodinou včetně matky, která z ní chce za každou cenu udělat dokonalou společnici. Nutí ji chovat se jako dáma, chodit na plesy a taky na čajové dýchánky. Animant má ale svou hlavu, pokaždé raději uteče do světa fantazie díky literatuře. Má ráda svůj klid a knížky. Světu šatů a noblesních plesů se vyhýbá obloukem.
Přijme práci v univerzitní knihovně na 1 měsíc u jednoho knihovníka, aby mohla utéct před matkou. Pan Reed nikdy nemá dobrou náladu, je ustavičně podrážděný. Animant se mu zpočátku nelíbí, taky se k ní tak chová. Hodněkrát jsem se smála scénkám, které se těm dvěma přihodily.
Přišlo mi, že mě někdo sledoval a dal Animant moje myšlenky. Jsme si podobné v tolika věcech, že bych to nespočítala na rukou.
„V jádru nejsem nijak zvlášť sympatická osoba. Mám sklony k logickému uvažování, ráda si udržuju kontrolu nad situací a na lidi, kteří nejsou požehnáni takovou inteligencí jako já, shlížím shůry. Jsem přísná, mám sklony k perfekcionismu, jímž jdu ostatním pravidelně na nervy, a teď, v této chvíli, jsem určitě i příliš sebekritická. Ale když jednou člověk začne pozorovat své negativní stránky, je těžké se obrátit zpátky k těm pozitivním.“
Musím pochválit překlad, který je asi jeden z nejlepších. Člověk si ani neuvědomí, že nečte knížku v Češtině. Věty na sebe krásně navazují, příběh tak hezky ubíhá pod rukama. Musím říct, že se zařadil mezi ty nejlepší překlady, které jsem měla tu čest číst.
„Jediné, co zbývá a co mi je, přiznávám, trochu záhadou, je láska. Četla jsem o ní, hltala květnaté prožitky a příběhy tlukoucích srdcí v básních a povídkách, a stejně jsem jí nerozuměla. Jak jen je možné, že může člověk najít jiného člověka, který je jeho spřízněnou duší? Na této planetě přece žijí milióny lidí. Jak velká asi může být pravděpodobnost, že někdo potká právě tu osobu, která je pro něj předurčená?“
U knížek normálně brečím pokud se stane hlavním hrdinům něco smutného. Tady jsem poprvé brečela štěstím 😀
Tenhle naprosto boží příběh doporučuji všem, kteří máte rádi pomalu vyvíjející se romantiku. Jsem hrozně ráda, že se Kroniky prachu přeložily do Češtiny a já ji objevila. Musím říct, že to je druhá nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla. Řadí se za knížku „Všem klukům, které jsem milovala„, tu si myslím, že jen tak něco nepřekoná.
PS – víte, že autorka napsala volné pokračování? Vyjde letos na podzim. Hned po dočtení Kronik prachu jsem psala Fragmentu, jestli hodlají vydat 2. díl, protože ten 1. byl hned vyprodaný a měl dokonce i dotisk. Zanedlouho mi přišla kladná odpověď 🙂
Pokud umíte německy a už teď si chcete přečíst ukázku, tak stačí kliknout ►ZDE◄ a kliknout na „Blick ins Buch”.
Cena
359,- Kč
Autorka
Lin Rina
Koupit ji můžete tady ►ZDE◄
Citáty a pasáže z knížky
- Kniha Klářina cena na Měsíc – Žena, která od svého milého vyžaduje, aby se vzdal nejdůležitější věci ve svém životě, ho přece nemůže opravdově milovat! Je to skutečně neobvyklý názor od mladé ženy.
- Všude mě nadále provázely skeptické pohledy studentů. Pracující žena neprošla u nikoho z nich bez povšimnutí a často si o mně něco šuškali. Jenže na takovouto nevraživost jsem byla zvyklá. Doma v našem městečku se na mě takhle dívá většina lidí, mužů i žen, a šuškají si o divném děvčeti, které se neustále schovává za knížkami. Jen ať si mluví. Co je mi do toho?
- Eliso, proč lezeš do knihovny oknem?
Protože potřebuju knížky! U nás v místní knihovně nám servírují vědomosti jen drobek za drobkem, jako bychom byly příliš hloupé a víc toho stejně nepochopily.
- Thomas. Nechala jsem si v duchu jeho jméno rozplynout na jazyku a sama jsem nevěděla, proč mi přijde tak zvláštní, že znám jeho křestní jméno. Bylo to, jako by se z nepřístupného nadřízeného stal zničehonic normální člověk jenom proto, že teď vím, jak se jmenuje.
- „O plesech se v knížkách, které obvykle čtu, moc nepíše, a ještě nikomu se nepodařilo mi skutečnost přiblížit tak dobře, jako to teď dělají moje smysly.“ Vysvětlila jsem a teprve pak mi došlo, co jsem vlastně řekla. Právě jsem připustila, že je realita lepší než fiktivní světy, a to mě samotnou překvapila. Vždycky jsem byla přesvědčená, že mě lidi nemůžou bavit tak dobře jako kvalitní kniha.
- „Byla jsem v životě už na spoustě plesů a jen na málokterém jsem tancovala, protože jsem si ty hodiny radši odseděla někde za závěsem ponořená v knížce,“ přiznala jsem a cítila, jak mi rudne obličej. Pravda mě uváděla do rozpaků, když jsem ji nezabalila do vrstev kvalitní rétoriky, cynického vtipu a špetky arogance. Ale stejně mi dělalo dobře ji vyslovit.
- U Reedova kabátu lehce klene levá kapsa kabátu. Bylo to přesně jako u mého a důvodem byla nepostradatelná kniha, kterou jsem s sebou všude nosila, když mi nehrozilo, že mě za to mamá pokárá. Taková maličkost, jako je kniha v našich kapsách, stačila k tomu, aby ve mně vytvořila pocit spojenectví, který jsem mohla jen těžko definovat.
- Ian upíral zrak do knihy, jejíž název jsem nemohla rozeznat. Nebyla nijak zvlášť tlustá a ani ne moc velká, proto jsem usoudila, že to budou básně nebo nějaká beletrie.
- On je jako hádanka, kterou člověk musí uhádnout, jako tajemství, které bych ráda odhalila, a ať na to budu mít času, kolik chci , jemu nikdy nepřijdu na kloub zcela a úplně.
- Nestačí o lásce číst, aby ji člověk chápal.
- Kéž by byl život jen kniha, pomyslela jsem si, vyšla na ochoz a prsty klouzala po kožených hřbetech knih. Knížku může člověk otevřít jednoduše na poslední stránce a podívat se, jak skončí – jestli se všechno zhroutí, nebo se to přece jen nakonce spraví. Co bych jen dala za to, abych znala konec svého příběhu. Abych věděla, co teď bude následovat. Sice jsem doufala ve šťastné rozuzlení, ale z čekání jsem byla celá zkřehlá a zesláblá.
