Můj blog

Můj blog

Knížky, květinky a můj život

Rezavé desky

Ahojky, dneska tu jsem se zvláštní knížkou v dobrém slova smyslu.

Byla to moje premiéra, protože se jedná o povídkovou fantasty knihu.

Takže… můžeme jít na to!

 

 

Hodnocení knížky (podle mě):

♥ ♥ ♥ ♥ ♥ Zatím jsem nečetla fantasy povídky, knížka mě vážně mile překvapila.

Obsah knížky:

Z polární stanice přes hluboký vesmír do mysli masového vraha, od příběhu stvoření časoprostoru do korejské džungle a k cestování časem, vlakem ke hvězdám a na planetu, kde se zrození potomka řídí složitým cyklem oběhu kolem několika sluncí a její obyvatelé přesto žijí v permanentní tmě.
Po tak pestrých cestách vás provede 
fantazie autora ve sbírce sci-fi povídek, u kterých se rozhodně nebudete nudit. Vydejte se na cestu časem, prostorem a neuvěřitelnými příběhy a nakrmte svou představivost stravou chutnou a výživnou, kterou v každodenním světě nenajdete…

 

Moje recenze

Tato kniha byla mojí prvotinou, protože se jedná o povídkovou fantasy knihu. Normálně bych po ní nesáhla, ale autor ji nabízel na Facebooku za recenzi a tak jsem si řekla, proč ji nevyzkoušet. V knihkupectví bych si ji nekoupila, protože do sekce fantasy chodím opravdu zřídka. Navíc jsem fakt neskutečně dlouho nedělala recenzi na zaslanou knížku, tak jsem se této příležitosti ujala ráda.

 

Hned úvod se mi zalíbil, vedl k zamyšlení. Byl zajímavý a hezky uvedl do děje knihy.

 

Deník psaný revolucí

4 ♥

Hned ze začátku mě tato povídka chytla. Líbilo se mi, že byla fakt čtivá.

Jediné, co bych vytkla, tak bylo vyzrazení jedné věci o životě hrdiny hned na začátku. Kdybych tu informaci neměla, bylo by to napínavé a čtenář by do poslední chvíle nevěděl, jak to skončí. Deníkové zápisy by se mi proto líbily mnohem víc, když bych ji nevěděla.

Celkové rozuzlení se mi taky líbilo, vůbec mě tahle varianta nenapadla.

 

H. Sam Twice

5 ♥

Tato povídka se mi zalíbila hodně. Počítač mi přišel roztomilý svým žvatláním a taky ironií.

Popis oblud byl tak dobrý, že jsem měla pocit, že jsem na planetě s nimi. Doufám, že se na tuhle povídku v příběhu naváže. Zajímalo by mě, co dalšího hl. hrdinu potká.

 

Jiný svět

5 ♥

Tahle povídka mě donutila k zamyšlení. Hlavně její poslední dvě části. Napadlo mě, že kdybychom obsadili další planetu, tak jestli bychom udělali něco jinak? Život na Zemi by byl lepší a nebo horší? Jakou roli by v tom hrála technologie?

Tady moje představivost pracovala na plný plyn. Líbilo se mi pojmenovávání vozítek a taky jména hlavních hrdinů byla dost neobvyklá.

 

Joe, muž ze severu

5 ♥

Tak takhle povídka mě vážně dostala. Když se ukázalo, že už je vše zase v normálu, přišla další katastrofa. Fandila jsem Nickovi, do poslední chvíle jsem nevěděla, jak to všechno celé skončí. Sněhová bouře byla popsána tak, jako bych tam byla s hlavním hrdinou.

Určitě se k této povídce vrátím, líbila se mi fakt hodně. Na konci jsem měla úsměv na tváři, bylo to hezky napsané.

 

Každý umíráme sám

5 ♥

Tahle povídka mě chytla za srdce. Bylo v ní vlastně všechno – radost, smutek, nenávist a taky přání druhým to nejlepší.

Hlavní postava se mi zalíbila. Chápala jsem jeho smutek, určitě není lehké žít s tím, co ji potkalo.

 

Na půli cesty

5 ♥

Bylo to opravdu zajímavé zamyšlení nad tím, jestli by se tohle mohlo někdy stát. Myslím si, že ano, protože vývoj technologie jde stále dál a zlepšuje se. Samozřejmě si nemyslím, že by za sebou nechali lidstvo zahynout, ale i tak se jednou určitě vydá nějaká raketa vstříc novým planetám, kde by mohl možná být i život.

Povídka měla moc hezký konec. V podobném smyslu jsem četla i jednu knížku o rakovině a s tím spojenou ztrátu vlasů. Líbila se mi hrozně moc.

 

Noční host

5 ♥

Ze začátku jsem měla problém rozeznat, kdo je kdo. Pak už to bylo v pohodě a četla se mi jedna báseň.

Měla jsem pocit, že se místo čtení dívám na nějakou kriminálku a v pozadí hraje taková ta strašidelná hudba. Jak příběh plynul, tak jsem ani nedutala a jen jsem hltala každé další slovo. Její konec mě dostal, to jsem nečekala. Bylo v ní jak napětí, tak i naděje, radost a i vděk. Určitě se k ní v budoucnu vrátím.

 

Otisk

5 ♥

Tady jsem byla při každé nové informaci překvapenější než u té předchozí novinky. Co se tedy nakonec stalo? Byl to někdo z nich a nebo snad někdo z jiné planety?

Řadím ji mezi ty lepší, vážně mě bavilo se příběhem nechat nést a zjišťovat nové informace.

 

Početí

2 ♥

Tahle povídka byla taková nemastná neslaná. Jediný, co se mi na ní líbilo, tak byl konec. Bylo to hezké zamyšlení. Jinak jsem tam nenašla nic, co by mě oslovilo. Byla to jedna z těch slabších.

 

Pralesní pláč

1 ♥

Tahle povídka byla zvláštní. Nebylo v ní vlastně nic vysvětleno, jen nastíněno. Hlavní otázka „Proč to vůbec dělali?“ nebyla zodpovězena.

 

Starci a řeka

4 ♥

Při čtení jsem nedýchala stejně jako hlavní hrdina. Ani jsem nevěděla jak a už jsem byla na konci povídky. Tahle mě zasáhla. Nevěděla sem, jak to celé skončí. Líbila se mi, ale zase mi v ní něco chybělo.

 

To je můj muž

5 ♥

Tahle povídka se mi hrozně líbila. Myslím si, že takhle by se to mohlo stát s mimozemšťany. Konec byl taky dobrý.

 

Třetí

5 ♥

Páni, tak tahle povídka mě dostala. Musela jsem si poslední část přečíst znovu, abych ji vstřebala.

Vážně se mi líbila, i když se tohle spojení moc nehodí k tomu, co se jim stalo…

 

Vlakem ke hvězdám

5 ♥

Tohle bylo miloučké. Od půlky jsem se usmívala jak měsíček na hnoji, bylo to fakt hezký.

K této povídce se hodí citát – Život je jako horská dráha, jednou jsi nahoře a jednou dole.

 

Žít se sluncem

5 ♥

Tato poslední povídka byla hezkým zakončením. Zalíbila se mi až po chvíli, začátek mi připadal zvláštní, ale pak jsem se zorientovala.

 

Přečetla bych si knížku znovu? Ano, některé povídky se mi vážně líbily. Nemohla jsem se odtrhnout od čtení.

Musím říct, že autor má vážně dar vymýšlet různé světy a uvést čtenáře rychle do děje. Samozřejmě, že se mi nemůžou líbit úplně všechny povídky, to není možné, ale i tak to byla fakt jízda. Moje představivost jela na plný plyn a já se od některých povídek nemohla odtrhnout.

Nejvíc se mi líbily tyto povídky – H. Sam Twice; Joe, muž ze severu; Každý umíráme sám; Noční host a Vlakem ke hvězdám.

Musím ale i zmínit chyby, které mě rušily od čtení. Skoro v každé povídce nějaká byla. Buďto byla chyba v interpunkci, anebo v pravopise. U povídky Početí dokonce chybělo i záhlaví s názvem povídky.

Knížku můžu doporučit všem, koho zajímají různé příběhy z různých světů.

Moc děkuji autorovi za zaslání knížky a za moc hezké věnování.

 

Cena

179,- Kč

 

Autor

Jan F. Rajm

 

Koupit ji můžete tady ►ZDE

 

Citáty a pasáže z knížky

  • Bouda se trochu zatřásla, až se obrázky na stěnách začaly pohupovat do rytmu neznámé melodie. Jejich ťukání doplňoval tlumený hukot větru. (Joe, muž ze severu)
  • Tam se čerti žení.

Tam se spíš žení ledová královna s nějakým yettim. (Joe, muž ze severu)

  • Tlukot srdce je ten nejsilnější zvuk, který lidské tělo vydává samo od sebe. Je jedno, zda spíte, či bdíte. Zda jste v kómatu, či běžíte. Tlukot srdce je zvuk, který měří váš čas. (Joe, muž ze severu)
  • Vzpomněl si, že to viděl mnohokrát u jiných žen. Všechny mají nějaký svůj koutek, svou svatyni, a většina z nich ji má v posteli. (Noční host)
  • Nevzpomínal jsem si na to, jak jsem se sem dostal. Vzpomíná si, jak jsem se tu objevil a to místo vonělo takovou tou příjemnou novostí. Jako když rozbalíte knihu a ona ještě voní smrkovým lesem. (Početí)
  • Stíny si hrály s mou představivostí. Květináče ožívaly a snovaly pikle proti mně. Už jsem viděl, jak se květiny naklánějí a snaží se mě uškrtit svými šlahouny. Otočil jsem se nervózně na druhý bok a zahleděl se do stěny. Stíny na ní kreslily ďábelské obrazce. Nemohl jsem to vydržet. (Starci a řeka)
  • Báli jsme se pohnout, ale očekávali jsme to nejhorší. Nevím, ale v tu chvíli jsem slyšel, co si myslí všichni mí kamarádi. Vím, že i oni v tu chvíli věděli, na co myslím já. Byli jsme jedno tělo, jedna duše. Myslím že v tu chvíli všichni věděli, že se stane přesně to co se nakonec stalo. (To je můj muž)
  • Vyznáváme boha, ale není to Bůh v pravém slova smyslu. Je to naše nitro, naše naděje, náš život, minulost i budoucnost, v koho věříme. Jsme to my, my jsme bůh, ale není to nikdo z nás. Celý náš život, všechny činnosti našich všedních i svátečních dní, se točí kolem temnoty a světla, která nás obklopují. ( Žít se sluncem)
  • Byl to začátek složitých námluv. Dívka, která si chce vzít chlapce, daruje mu vyšívaný, či krajkový šátek. Opětuje-li muž její city, odpoví. Vzal jsem tedy onen šátek a vložil do něho velkou hoblinu, kterou jsem vyrobil už dříve při výrobě pěkné vyřezávané lavice. Zanesl jsem onen šátek zpět k Laove. Byla doma a očekávala mne. Byl jsem tak nervózní, že si z námluv mnoho nepamatuji. (Žít se sluncem)
  • „Jak dlouho letíte?“ „Pět let a sedm měsíců přesně.“„Cože? To letíte ze Země?“ „Ano, ze Země. Čemu se divíte? 

    „My letíme ze Země už přes sto let a…“ „Já vím. Je toho hodně, o čem si můžeme povídat…“

 

 

Doufám, že si knížku taky tuhle knížku přečtete 🙂



Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

You may use these HTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>